Nějak se to hroutí

22. srpna 2014 v 12:07 | Jo |  Den za dnem
Nevím, kde začít. Už přes týden chodím na brigádu, jen dneska jsem vynechala, protože jsem vážně nechtěla být podruhé celá promočená a unavená. No, to "unavená"-to jsem pořád, ale promočená mi fakt vadí...hrabat trávu v bažinách je opravdu žůžo.

V sobotu jsem se pohádala s mamkou. Nehezky. Neměla jsem a pořád nemám a ani mít nebudu nějakou chuť se omluvit. Nikdy. Protože to, co mi řekla, mně dost ranilo. Ale to jí říkat nebudu, vysmála by se mi. Nebo ne? Kam se poděl ten náš hezký vztah, co? Né, že by se to od té doby nějak zhoršilo, bavíme se spolu, dala mi dokonce krásnou knížku na můj svátek, ale..pořád si pamatuju na ta slova, co mi řekla v sobotu. Na to nejde zapomenout. Jak taky, když vám vlastně vlastní rodič oznámí, že na cestu do USA prostě "nemá prachy, ty kozo!", takže se jí musím vzdát. VZDÁT. Nikdy, tohle ne. Je to můj životní se, cíl, touha, prostě...TO. Kdybych to udělala, vlastně bych tím úplně zpřeházela...všechno. Zničila bych si život.



Zní to dost pateticky, ale já taková asi jsem, jsem dramatická, Bůh ví co ještě jsem. A chci to dokázat, chcii si za tím jít. Ale sama o tom pochybuju. Hlavně kvůli stipendiu...když rodina nemá prachy, musím si pomoct sama, ale vyskytlo se pár vad. Ani to stipendium nebude tak těžké, jak jsem si myslela. Bude totiž ještě těžší. O dost. Bojím se. Chci umět všechno, chci mít ty nejlepší známky, chci být nejlepší. Proč být minimalista. Budu se muset hodně učit a to mě děsí, hlavně u předmětů, které i nejdou. Což je ale vcelku logická reakce, nemyslíte?

Taky si už nešetřím na foťák. Kašlu na svůj "fashion blog", nebo co to bylo...budu se oblékat jen pro sebe. Ne pro fotky. Chci být uvolněnější, chci kašlat (už konečně!) na názory ostatních. Chci si zatačnit. Poslouchám teď každé ráno od Taylor Shake It Off. Je to super oddechová taneční písnička. Vždycky se mi tak báječně odlehčí.


Tákže...abych to shrnula: nic moc se mi nechce. Jsem unavená, poslední dobou častěji, než obvyklé, kvůli brigádě. A maminka mně hodně ranila. Cítím se hrozně. Mám se dneska sejít s kamarádkama a zajdeme do kina na maraton, ale popravdě se mi vůbec nechce. Nejdradši bych zůstala navždy zalezlá doma.

 


Komentáře

1 *Pavli* *Pavli* | Web | 22. srpna 2014 v 12:23 | Reagovat

tak ti prajem aby si tam išla ;o) :o) a neboj to sa zlepší. A mimochdom pekné animácie :o)

2 Jo Jo | Web | 22. srpna 2014 v 13:32 | Reagovat

[1]: Děkuji, dělala jsem na nich celej večer :D.

3 Hayley. Hayley. | Web | 23. srpna 2014 v 1:18 | Reagovat

Ou, kvietoček môj spanilý, si si istá, že si unavená takto z brigády ? Z tohto článku veľa neusúdim, ale zvykla som si, že veľa o sebe nenapíšeš, čo ma teraz celkom vytáča, pretože chcem o tebe vedieť viac, ale neber to zle, prosím ťa. Viem, aké to je, keď ti sny zničí človek, ktorý ťa... poviem to takto... Ktorý ti dal život. Moja mama mi ublížila zo všetkých ľudí na svete najviac, a mnoho krát to nebolo len bitkou. Slová ma vždy boleli najviac. Ber to však z tej lepšej stránky. Si ešte mladá, máš kopu času. Načo skúsať to, čo je ďaleko, keď môžeš skúmať to, čo je blízko ? USA nie je najlepšou voľbou takto na začiatok. Ver mi, ja tiež snívam o veľkých veciach, ale prezatiaľ sa nemám ako rozlietávať, najskôr treba niečo robiť tam, kde momentálne žiješ. Pozri, bola si v Nemecku, už aj to je niečo. A čo tá veta 'Zničila bych si život' ? Hm ? To si naozaj necháš takto rútiť život len kvôli zdegenerovanej krajine, ktorá ľuďom len bezhlavo tĺče do hlavy sny ? Je dobré snívať, je to dôležité, ale je na to ešte čas, ver mi. Máš pred sebou krásnu budúcnosť, tak si nenechaj ničiť súčastnosť niečím, čo na teba ešte len čaká. Naozaj to tu nechcem vyrívať, ale myslím to všetko len v tom dobrom. To o tancovaní, to je skvelá myšlienka, pekne si za ňou choď. Prajem ti veľa štastia s brigádou, a aj s maminou. Ver mi, s mamou som si prežila veľa hrôz, viem, aké to je, keď ti rúca budúcnosť, a to doslova. Ale z tejto stránky sa takto na to nemôžeš pozerať...

4 Clove Clove | Web | 29. srpna 2014 v 20:13 | Reagovat

Zlatíčko, ja ti predsa nechcem USA vyhovoriť, len chcem, aby si bola opatrná. Nie je tam sranda, niekedy. Myslíš, že človek, ktorý sa chystá na road trip po severnej európe, do Rio de Janeira a na Aljašku, by ti písal, aby si nechodila do USA ? :D Minimálne si nájdeme spoločnú cestu, a ja už len zahnem potom na Kanadu, jo ? :) Nie, vážne, je tu mail, kedykoľvek napíš, keby niečo. Ver mi, že ja to chápem. S mamou som si toho prežila za tie roky strašne veľa a viem, aké to je, keď ti rúca sny. Niekedy chce rodič svojím deťom dobre, niekedy žial nie. Neviem, čo v tom je, či ich vlastné neúspechy, alebo niečo iné, ale často sa na to dopláca.

Inak, ďakujem pokladík za krásny komentár, aj ku poviedke, ja neviem prečo ti to propomína tamtie super úchatné veci, keď som sa inšpirovala vlastným príbehom :D Ale len v niektorích veciach, žiaden happy end som nezažila. Nemám rada happy endy v poviedkach, ale na túto som ho dala, no :) Každopádne, vážim si tvojho názoru, veľa to pre mňa znamená. Amber Head a dajme tomu James Dean, to by bolo niečo :3 Žial, ten príbeh na to nemá :D Verím, že raz sa v tom posuniem, zatiaľ som len v ťažkých nevýrazných začiatkoch :D
Hej, tá veta bola dosť proti chodná oproti celej poviedke :D Čo už, no :D

Jo, moja drahá, čo to malo znamenať s tým menom ? :D Veď sa pozri na tie moje, chúdak Angie už nevie, ktorou prezývkou ma oslovovať :D Nestíham sa prepnúť na druhú polovicu blogového seba, takže preto idem za fansite blogérku. Každopádne, mail som ti mala teraz písať ja, čo ? Huf, sľubujem, že to čoskoro napravím. Len neviem kde naberiem aspoň z polovice také podarené obrázky, aké si poslala ty :)

5 Z. Z. | 20. ledna 2015 v 20:14 | Reagovat

Nemám nejmenší tušení jestli sem vůbec ještě chodíš, takže nevím, jestli si přečteš tenhle komentář.. tak trošku doufám, že ne, protože sama nevím co vlastně chci říct, takže je možné, že to vůbec nebude dávat smysl.. :D četla jsem si zrovna jednu povídku na jednom blogu: tuším, že se jmenovala Jewel či tak nějak.. a z tvého komentáře jsem přišla na tenhle blog. A celý jsem ho přečetla (tedy ne že by tady toho bylo tolik ke čtení :p) Achjo moje milá J. je toho tolik, co ti teď chci říct, že vůbec nevím, kde začít.. Doteď si pamatuju ten den, o kterém tady mluvíš.. měly jsme jít do toho kina a já jsem nemohla že? nakonec to dopadlo tak, že vedle tebe bylo prázdné místo celý film :( ale to je jedno..
Ani nevíš, jak moc mě to celé s USA a stípkem mrzí. Vlastně jsem děsně naštvaná i kvůli té své Anglii.. myslím, že víš o čem mluvím. Taky si říkáš, jestli si pro to nemohla udělat víc? Pamatuješ, jak jsme spolu byly v tom sekáči a tys mi úplně poprvé řekla o tom, že chceš na celý rok do Ameriky? úplně první co mě napadlo bylo "Co tady bez ní budu rok dělat???" a hned za tím: "Ta je tak odvážná.." Ani nevíš kolikrát jsem chtěla být aspoň trošku jako ty. Když jsem potom přišla domů, hodně jsem o tom přemýšlela a dost se mi to rozleželo v hlavě a v někdy v tu dobu jsem se rozhodla, že zkusím to samé co ty.. že jednou budu stejně cílevědomá a vytrvalá jako ty. A vidíš teď? Nepovedlo se mi to.. Tebe prostě napodobit nejde :D to už jsem se naučila neboj :))Skoro každý den jsem si představovala, jaké by to bylo kdybych opravdu na rok odjela pryč od všeho tady. Začala úplně od znova někde hodně daleko od domova. Přemýšlela jsem, jaké by to bylo a jestli bych se zvládla poučit z chyb, které jsem udělala tady. Někde hodně hluboko jsem o tom dost pochybovala, ale za pokus by to stálo ne? a ještě k tomu, kdyby to bylo v Anglii!!!Hodně jsem se k těm představám upnula a po čase jsem zjistila, že se z toho pomalu stal můj sen.. A to jenom a jenom kvůli tobě, kvůli tomu že jsi mě tím tak děsně moc nakazila :D Nikdy jsem úplně nepochopila ty řeči, že snění je jedna věc a konání činů je už věc druhá.. Vždycky jsem si myslela, že když máš nějaký sen, tak to prostě nějak půjde.. Nějak se to vždycky zvládne. Spoléhala jsem na to. Teď zpětně vidím, že to bylo něco jako můj osobní druh zbabělosti.. Bála jsem se udělat ten první krok do neznáma, a když jsem se k tomu konečně odhodlala, bylo už pozdě.. A tady se dostávám k tomu, že tebe napodobovat nejde: tys ses toho nebála a snažila ses co to šlo, aby sis uskutečnila svůj sen.. A protože tak nějak vím, jak to pro tebe bylo težké (hlavně kvůli rodičům, škole, však víš..) tak tě vážně (vážně jako naprosto nejnesmrtelněji vážně) hodně obdivuju. A tím víc mě mrzí, jak to dopadlo. A ne kvůli mně, protože za to si můžu jenom já sama. Achjo.. není to fér. Ty bys na takovou cestu byla jako stvořená!! :D
Myslím, že už jsem tady toho splácala spoustu, takže bych už asi měla končit, ale musím napsat ještě jednu věc.. Tvoje mamka je jedna z nejúžasnějších jakou jsi mohla dostat. To cos mi říkala ještě na základce - o vašem vztahu a celkově o jejím přístupu k tobě a bráchovi jsem vždycky hodně obdivovala a musím přiznat (na svou obhajobu: jenom protože já se svojí mamkou takový vztah neměla! :D ) že i trošku záviděla. Víš, každý někdy řekneme věci, které ve skutečnosti nemyslíme vážně a většinou tím dokážeme ranit člověka, kterého nejvíc milujeme.. A jakkoli to teď zní ohraně a kýčovitě a jakkoli moc se mi teď asi směješ, když se nad tím zamyslíš, je to děsně moc pravdivá pravda!!
No nic.. už končím a máš plné právo ten komentář smazat, protože ti jenom bude odrazovat lidi od čtení!! :D
Jsi úžasná holka tak o sobě přestaň pořád tak moc pochybovat!! :))*
P.S. pořád máš u mě ten vánoční dárek :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama